Jednorázové kelímky. Papír nebo plast? Otázka za milion dolarů!

Jednorázové kelímky jsou v 21. století všudypřítomné. Od jejich vynálezu v prvních letech minulého století ušly dalekou cestu. Dva hlavní materiály pro jejich výrobu jsou papír a plast. Jednorázové kelímky se hodí, když člověk potřebuje pít na cestách bez starostí s úklidem.

Ale protože oba druhy kelímků mají své vlastní vzestupy a pády, je těžké rozhodnout, který z nich je celkově lepší pro životní prostředí. Ačkoli oba jsou dobré pro úsporu vody tím, že odpadá potřeba mytí opakovaně použitelných kelímků, řada dalších faktorů, které se podílejí na výrobě těchto kelímků, může mít dopad na životní prostředí.

STRUČNÁ HISTORIE JEDNORÁZOVÝCH KELÍMKŮ

Papírový kelímek začal svou odyseu v minulém století. Slavný kelímek Dixie, snad nejslavnější značka jednorázových papírových kelímků ve Spojených státech, vynalezl Lawrence Luellen v roce 1907. Co ale přimělo lidi přejít ze skleněných nebo keramických kelímků na stále tak užitečné papírové?

Na úsvitu 20. století bylo poměrně běžnou praxí pití ze společných sklenic u veřejných zdrojů vody, jako jsou veřejné vodovodní baterie nebo sudy s vodou ve vlacích. Jak se dalo očekávat, tento druh sdílení pohárů byl zdrojem obav o veřejné zdraví. Lawrence Luellen, právník z Bostonu, Massachusetts, byl první, kdo tento problém řešil.

Papírový kelímek, který vynalezl, byl standardem pro jednorázové kelímky až do 70. let, kdy se objevily kelímky Solo Cup s charakteristickou červenou barvou. Od té doby se tyto červené plastové kelímky staly velmi populární. Za zmínku stojí zejména to, že našly velké využití na večírcích, kde alkohol tekl proudem.

Dnes jsou oba druhy kelímků zcela běžné po celém světě. Ale otázka, který z nich je lepší pro životní prostředí, je diskutabilní. Výzkum v této věci může být matoucí, ale pokusíme se to dnes všechno protřídit a zjistit, zda je pro svět lepší papír nebo plast.

VÝROBA A DOPAD NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Během několika posledních desetiletí došlo k velkým změnám ve výrobě papíru a plastů, a to nejen ve výrobě kelímků, ale všech předmětů. Podle EPA výroba papíru od roku 1960 do roku 2007 raketově vzrostla o více než 300 procent. Výroba plastů vystřelila za stejnou dobu nad 7000 procent.

Ale zatímco výroba obou těchto položek vyžaduje velké množství energie, dopad na životní prostředí jde ještě dál. V roce 2007 bylo na kelímky a talíře spotřebováno více než 1 milion tun papíru. Téměř všechny byly jednoduše vyhozeny a ponechány na skládkách. Zároveň bylo vyrobeno více než 800 000 tun plastových talířů a kelímků, z nichž většina také končí na skládkách.

RECYKLACE JEDNORÁZOVÝCH KELÍMKŮ

Hlavní výhodou papírových kelímků je biologická rozložitelnost. Papírové jednorázové kelímky se rychle rozloží ale o plastových kelímcích se nemůže říci totéž. Naopak, jejich dopad na skládky je velkým problémem. Vyrábí se jich opravdu obrovské množství.

To znamená, že oba tyto kelímky mohou být vyrobeny z recyklovaných materiálů, což je velmi dobré pro životní prostředí. Je to lepší volba pro ekologii Země než ty, které jsou vyrobeny z typických materiálů. Tyto recyklované materiály šetří velké množství energie a materiálu tím, že není nutné získávat základní suroviny.

Recyklace jednorázových kelímků může také snížit množství odpadu končícího na skládkách. Dnes již má většina obyvatel přístup k recyklačním programům v jakékoliv podobě. Jedná se především o kontejnery na recyklovaný odpad nebo sběrné dvory. Obtížný přístup k možnostem recyklace vede k tomu, že lidé tyto kelímky jednoduše vyhazují a kelímky končí na skládkách.

Pro většinu spotřebitelů jsou tyto ekologické aspekty obvykle vyváženy penězi ušetřenými při nákupu papírových a plastových kelímků. Kromě toho, že se velmi pohodlně používají, jejich nákup ve velkém také znamená, že zaplatíte pár haléřů za každý kelímek. Protože nikdo nechce riskovat rozbití hrnků nebo sklenic, když je na cestách, je popularita jednorázových kelímků ještě vyšší.

HODNOCENÍ ŽIVOTNÍHO CYKLU

Dosud je hlavním rozdílem mezi papírovými kelímky a plastovými kelímky biologická rozložitelnost. Ale abychom přišli na nejekologičtější možnost, musíme prozkoumat jejich „hodnocení životního cyklu“. Jinými slovy, musíme uvažovat o řadě možných ekologických dopadů, včetně uhlíkové stopy, poškozování ozónové vrstvy, dopadů globálního oteplování, škodlivých chemikálií a problémů se spotřebou zdrojů, které mohou tyto kelímky způsobit. V dnešní době se obvykle přehlíží, že polystyren je také forma plastu. Při zkoumání každého hodnocení životního cyklu těchto kelímků, plastové kelímky nezpůsobují pro světovou ekologii o moc větší zátěž než papírový kelímek. Naopak uhlíková stopa plastového kelímku je ve skutečnosti menší než u papírového kelímku a dokonce vyžaduje méně energie během výrobního procesu.

JSOU VLASTNĚ PLASTOVÉ KELÍMKY LEPŠÍ ALTERNATIVOU?

Musíme také vzít v úvahu, že jak již bylo zmíněno, polystyrenu trvá mnohem déle, než se rozloží. To zdůrazňuje, jak v konečném důsledku závisí naše spotřebitelská rozhodnutí na tom, co je pro každého z nás nejdůležitější. Pokud vám jde hlavně o snížení odpadu nebo znečištění, je dobré se vyhýbat plastovým kelímkům, i když jejich uhlíková stopa je ve skutečnosti nižší.

Nedávno provedená studie z Nizozemska je úžasným příkladem toho, jak podobný je dopad papírových a plastových kelímků na životní prostředí, když jsou řádně zváženy všechny faktory. Tato studie zkoumala plných deset kategorií dopadů obou typů kelímků na životní prostředí. Podle výsledků této studie byly papírové kelímky lepší v pěti kategoriích a plastové kelímky byly lepší v ostatních pěti kategoriích.

Když porovnáme výrobu kelímků, plastové kelímky: vyžadovaly asi o 17 procent méně energie, spotřebovaly asi o 42 procent méně vody a spotřebovaly o 22 procent méně ropy na sběr materiálů a přepravu kelímků.

Takže výběr je opravdu na vás. Plastové kelímky jsou vhodnější na studené nápoje. Papírové kelímky jsou ideální na horké nápoje. Pro maximální účinnost a spokojenost doporučujeme kombinaci obou variant.